O skvělých nebo mých oblíbených knihách bych dokázala mluvit hodiny a stejně by to nejspíš bylo málo. Ostatně o knihách mám celý blog.
Ale která je ta nej? Mám vůbec takovou?
Mám a už asi dvacet let se nezměnila. Takhle dlouho, když je mi 27? Ano, tenhle článek bych z fleku mohla přejmenovat na kniha, která se jako první dotkla mého srdce. Je to první kniha, kterou jsem sama z vlastní vůle četla a která ve mě probudila lásku ke čtení. Naučila mě milovat vůni papíru a vypnout nad jejími stránkami.
Moc kecám okolo, o co tedy jde?
O Nekonečný příběh německého spisovatele Michaela Endeho. Už jako malá holka jsem milovala ten první film a když jsem v první třídě zjistila, že existuje i kniha, hned jsem ji musela mít! A sotva jsem se naučila číst, tak jsem místo předepsané četby po večerech četla o Fantázii a zkáze, kterou může zastavit jen lidské dítě.
Samozřejmě, že jsem tehdy nemohla vše pochopit, ale ten příběh mi stejně neuvěřitelně učaroval. A fascinovat mě nikdy nepřestal. Sice jsou knihy, které jsem četla vícekrát, třeba Zaklínač nebo celý Harry Potter, ale to vůbec nevadí. Nekonečný příběh je stále kniha, která se mého srdce dotkla jako první a otevřela ho těm nekonečným možnostem, které se v knihách ukrývají.
Ten příběh jsem zdaleka nečetla tolikrát, kolik by si v mých očích zasloužil, ale už napořád pro mě bude speciální. Nikdo už mu nedokáže smazat dopad, který na mě měl a vlastně stále má. Tím nejlepším, chodícím, příkladem je můj pes, pojmenovaný po hlavním hrdinovi Bastián.
A jaká je vaše nejoblíbenější kniha? :)
K.
Příspěvek je součástí blogerské výzvy 2020
No comments:
Post a Comment