Asi jako každý člověk umím být občas pěkně natvrdlá. Sice jsem si vždycky uvědomovala, co vlastně chci a proč, ale nikdy jsem to nevnímala jako sen, prostě jsem tak vždycky byla nastavená. A samozřejmě jsem to zjistila až ve chvíli, kdy mě vábení vědy přestalo lákat.
Být vědec je sice krásná věc a vlastně i dost sexy. Jenže na to musíte být taky ochotni tomu věnovat svoji veškerou mentální kapacitu a volný čas. A já nejsem z těch, kdo žijí a dýchají pro svou práci. Když jsem si to naplno uvědomila, dostala jsem se do osobní krize. Co dál? A kam?
Ještě nějakou dobu mi trvalo se prodrat vlastní natvrdlostí a pochopit samu sebe, ale tím více je to poznání uvolňující.
Pro co tedy chci dýchat?
Pro svobodu. Pro svou svobodnou volbu žít svůj život podle sebe.
Pro svobodu dělat chyby a poučit se z nich.
Pro svobodu cestovat na jakékoliv místo, kam na mapě zapíchnu prst.
Pro to každý den znovu najít odvahu postavit se svým démonům a vyhrát.
Pro možnost plnit si jakékoliv další sny.
Je vcelku jedno, jako jak velké klišé to zní, žít život podle sebe a plnit si postupně sny, ale je to něco, na co bych nechtěla zapomenout. Nenechat se zviklat strachem a pochybami. Nebát se jít proti proudu, i když to nebude snadné.
Stále nevím, kudy povede moje cesta a kam mě dovede, ale to je v pořádku. Je v pořádku být ztracen. Ale hlavní je se nevzdat a jít po té cestě dál. Protože to má smysl, výsledky a dovede vás vždycky tam, kam má.
A je úplně jedno jak moc klišovitě to zní, protože ta slova mohou i tak obsahovat všechno důležité. Pro mě rozhodně.
Jaký je váš největší životní sen?
K.
No comments:
Post a Comment